Každý audit je více než jen kontrola dokumentů a zaškrtávání souladu s požadavky normy. Ve své podstatě je to dialog, diagnostika systému a zároveň nástroj, který má organizaci pomoci zlepšovat se. A klíčovou roli v tom hraje osobnost auditora.

Zatímco znalost norem nebo auditních postupů se dá naučit, povahové rysy auditora – jako objektivita, empatie nebo schopnost klást otázky – vycházejí z hlubších osobnostních nastavení. Právě tyto charakterové vlastnosti často rozhodují o tom, zda bude audit formální rutinou, nebo inspirativním impulzem ke zlepšení.

V tomto článku se podíváme na osm klíčových rysů, které by měl mít každý dobrý auditor. Ukážeme si, proč a jaké rysy jsou u aditora důležité a jak se v praxi projevují.

Objektivita a nestrannost

Auditor by měl být v každé situaci schopen posuzovat věci nezávisle a bez zaujatosti. To znamená, že se nenechá ovlivnit tím, koho auditovaná osoba je, jak dlouho ji zná, jaký má vztah k auditované oblasti nebo jak moc je proces „oblíbený“ ve firmě.

Objektivita se projevuje ve schopnosti podložit závěry důkazy, nikoli domněnkami nebo intuicí. Auditor si musí dávat pozor na tzv. „confirmation bias“, tedy tendenci hledat jen to, co potvrzuje jeho předchozí očekávání. Dobrý auditor dokáže přiznat, že jeho první dojem byl mylný – a právě to z něj dělá profesionála.

Zdravá zvědavost a schopnost klást otázky

Zvědavost je hybnou silou dobrého auditu. Auditor by měl chtít pochopit, jak proces funguje, jaké jsou jeho vazby, co se děje v pozadí a proč se věci dělají určitým způsobem. Nejde o to ptát se „na všechno“, ale o schopnost pokládat promyšlené otázky, které otevírají cestu k hlubším souvislostem.

Tato schopnost souvisí i s technikou kladení otázek – otevřené otázky vedou k detailnímu popisu, uzavřené k potvrzení faktu. Dobrý auditor umí otázky dávkovat, měnit jejich tón i strukturu podle situace, a přitom působit přirozeně a nenásilně. Jeho cílem není „nachytat“, ale porozumět.

Systematičnost a pečlivost

Každý audit je analytická disciplína, která vyžaduje schopnost práce s detaily, ale zároveň i schopnost strukturovaného přemýšlení. Auditor musí sledovat návaznosti procesů, porovnávat záznamy, ověřovat soulad mezi dokumentací a praxí, zaznamenávat zjištění přesně a přehledně.

Pečlivost je zvlášť důležitá při dokumentaci důkazů a při tvorbě zprávy – neúplné nebo nejasně zapsané zjištění může být zpochybněno nebo dokonce nepoužitelné. Systematický přístup zároveň pomáhá předcházet tomu, že auditor zapomene na některou část rozsahu auditu nebo vynechá důležitou oblast.

Vysoká míra etiky a důvěryhodnosti

Etika je základním kamenem důvěry v procesu auditů. Auditor by měl dodržovat zásady důvěrnosti, zachovávat mlčenlivost o všech zjištěních a nešířit informace mimo rámec své role. Důvěryhodný auditor buduje respekt nikoli autoritativním vystupováním, ale konzistentním, čestným a otevřeným přístupem.

Etický přístup se projevuje i ve způsobu zacházení s „nepříjemnými“ nálezy. Auditor by neměl nic zamlčovat kvůli pohodlnosti, ani zveličovat chyby kvůli efektu. Etická síla se ukáže zejména v situacích, kdy má auditor možnost věc „přikrýt“ nebo „přejít“ – a přesto to neudělá.

Sebevědomí bez arogance

Kvalitní auditor se nebojí sdělit nepříjemné zjištění, postavit se za svůj závěr a obhájit ho – ale umí to dělat s respektem a pokorou. Sebevědomí znamená, že zná hodnotu své práce, důvěřuje svému úsudku a dokáže vést audit s jistotou.

Na druhé straně, nesmí sklouznout do arogance. Sebevědomý auditor si nehraje na vševěda, nechává prostor auditovanému vysvětlit kontext a připouští, že může být poučen. Taková rovnováha je nesmírně důležitá, protože ovlivňuje dynamiku auditu a ochotu auditovaných ke spolupráci.

Empatie a komunikační dovednosti

Audit není jen procesní kontrola, je to mezilidská situace. Auditor by měl být schopen vnímat náladu, napětí, nejistotu nebo odpor a adekvátně na ně reagovat. Umění komunikovat klidně, srozumitelně a lidsky je často to, co rozhoduje o tom, jaký bude výstup auditu.

Empatie pomáhá zvládat obtížné situace – například když někdo reaguje defenzivně, nebo když se objeví chyba, která může mít vážné důsledky. Komunikační dovednosti se projeví nejen v rozhovoru, ale i v psaném projevu – například ve formulaci zjištění tak, aby bylo jasné, ale neuráželo.

Odolnost vůči stresu a schopnost zvládat tlak

Audit často probíhá v časovém presu, v prostředí, kde je odpor vůči kontrole, nebo s lidmi, kteří mají silné emoce. Auditor musí být schopný zůstat klidný, rozhodný a věcný i v nepohodlných podmínkách.

Odolnost vůči stresu se nevztahuje jen na vnější tlak, ale i na vnitřní nejistotu – např. v situacích, kdy si není jistý správnou interpretací požadavku, nebo když čelí zpochybňování své práce. Dobrý auditor zná své hranice, ví, kdy si vzít čas na ověření, a přitom neztrácí autoritu.

Schopnost rychlé orientace a kritického myšlení

V auditu se často stává, že narazíte na neznámý proces, netypickou situaci nebo neočekávané souvislosti. Auditor musí umět reagovat pružně, rychle se zorientovat, adaptovat svou strategii auditu a přitom stále udržet rámec normy a rozsahu.

Kritické myšlení pomáhá rozeznat, co je opravdu problém a co je jen odchylka bez dopadu. Znamená to umět rozlišit příčinu od následku, vidět širší souvislosti, nebát se jít pod povrch a klást si otázku „proč“ opakovaně. Dobrý auditor není „sběrač neshod“, ale analytik a diagnostik systému.